Matěj Novák: Zaměstnancům státu byly zvýšeny platy – doopravdy nebo jde snad o politický apríl?

Současná vládní koalice totiž na to jde (bohužel) šalamounsky. Proč? K pochopení je třeba vnímat fungování odměňování státních zaměstnanců. To je totiž realizováno v podstatě dvěma způsoby – tarifním platem (stanovený platovou třídou a stupněm) a současně tzv. nadtarifními složkami jako je osobní ohodnocení, různé příplatky a zejména odměny (prémie). Jelikož je značná část tarifních platů pod minimální či zaručenou mzdou, je třeba všem těmto pracovníkům jejich tarifní platy tzv. dorovnávat. Souběžně s tím se snaží zaměstnavatelé co nejvíce svým (některým již tak už tristně placeným) zaměstnancům během roku přilepšovat skrze nadtarifní složky platu. Na tarifní platy dostávají zaměstnavatelé, tj. státní instituce a úřady, od státu přesně danou částku (počet zaměstnanců krát příslušný tarifní plat), na nadtarifní složky dostávají určitý objem financí, který vedoucí pracovníci mohou rozdělit dle libosti, přičemž by rozdělení mělo reflektovat výkony podřízených.

A zde se dostáváme k jádru věci. Nadtarifní složky jsou nenárokové, tudíž pro zaměstnance nejisté, neboť s nimi nemohou dlouhodobě počítat. Zatím to totiž vypadá, že stát pošle zaměstnavatelům stejný finanční objem na platy jako roky předcházející.[1] Co z toho vyplývá pro zaměstnance? Že ve výsledku obdrží za tento rok stejně peněz jako loni, pouze budou z jiné „hromádky“, protože zaměstnavatelům nezbyde nic jiného než přesunout prostředky na odměny do tarifů, aby dostáli své zákonné povinnosti. Vláda může nyní sebevědomě prohlašovat, že zlepšila finanční ohodnocení státních zaměstnanců, když jim zvedla tarifní platy, ale že si ve výsledku zaměstnanci polepší o mnohem méně či dokonce o nic, to už se jaksi tolik neprezentuje.

To, že budou muset zaměstnavatelé sáhnout na odměny a část jich přesměrovat do tarifních platů, způsobí pouze to nejméně žádoucí – nebudou prostředky na ohodnocení kvalitních zaměstnanců, kteří svými výsledky předčí ostatní, k čemuž mají sloužit právě odměny, které však ale budou muset být rozděleny i mezi „standardní“ zaměstnance. Jako krásnou ukázku toho, jak systém nefunguje, ještě dodávám, že pokud je zaměstnanec platem pod zaručenou mzdou, tak se mu plat dorovnává každý měsíc. Když se ale rozdělují prémie, tak u tohoto zaměstnance se plat dorovná nikoli „vedlejšími“ penězi, ale právě odměnami. To, že zaměstnanec dostane prémie, se tak na jeho výplatní pásce projeví nikoli v sumě, kterou obdrží na účet, ale jenom tím, že se mu v hlavičce zmenší doplatek do zaručené mzdy. Motivační složka je tak všechno, jenom ne motivační.

JUDr. Matěj Novák