Česká republika má za sebou volby do obecních zastupitelstev a jedné třetiny Senátu Parlamentu ČR. Těmto výsledkům je věnována zasloužená pozornost, neboť určily, kdo bude ve vedení obcí a měst na následující čtyři roky a také jimi byla obměněno 27 z 81 senátorů, což je pro možnou změnu vnitřního mocenského uspořádání druhé české parlamentní komory zásadní. Vedle těchto voleb však – prozatím – bez většího mediálního zájmu proběhla i místní referenda, ve kterých občané konkrétní obce rozhodovali o záležitosti, která se jich bytostně týká. Celkem dvacet jedna plebiscitů se týkalo možnosti vybudovat na katastrálním území dané obce větrné elektrárny, pro které se již v lidovém slangu vžilo označení „větrníky“. Jak tato hlasování dopadla a proč jde o varovný výsledek?
Šebířov, Radenín, Cítoliby, Petrovice, Zátor, Petroupim, Horní Benešov, Kačice, Kralovice, Teplýšovice, Maršov u Úpice, Soběhrdy, Kožlany, Žihle, Měčín, Bystrá nad Jizerou, Dětřichov, Kamenná Horka, Mikuleč, Sklené a Staré Heřminovy. V těchto dvaceti jedna obcích napříč Českou republikou (Táborsko, Rakovnicko, Bruntálsko, Benešovsko, Kladensko, Plzeňsko nebo Trutnovsko) proběhla referenda, ve kterých se mohli obyvatelé obcí vyjádřit k tomu, zda se u jejich obce vybudují větrné elektrárny. Dvacet z jednadvaceti obcí se postavilo proti, tj. obyvatelé pouze jedné jediné obce umožnili výstavbu obnovitelného zdroje elektřiny. Jedna skutečnost stojí za pozornost – všechna referenda jsou pro představitele obce závazná, neboť se jich zúčastnil dostatečný počet voličů. V tomto směru – tj. vysoké voličské účasti – je nutno přiznat voličům kredit. To je však v celospolečenském kontextu jediné pozitivum jejich volby.
Česko začíná mít potíže se soběstačností v oblasti výroby elektřiny, což je paradoxní, neboť v ne tak dávných časech jsme byli naopak tzv. čistými vývozci a dotovali námi vyrobenou elektřinou své sousedy. Bohužel však politická letargie a neschopnost ohledně výstavby nových jaderných bloků nás dostala do situace, ze které jen obtížně lze nalézt cestu ven. Naše země má totiž omezené možnosti ve výrobě elektřiny – naše řeky nemají dostatečně silný průtok (ve světle letošního sucha ještě markantnější argument), solárních parků u nás sice v poslední době přibývá, ale tzv. počet světelných hodin není v našich zeměpisných šířkách nijak ohromující. Zásoby hnědého uhlí pomalu docházejí a rentabilita provozu hnědouhelných dolů a elektráren vykazuje značnou volatilitu. Černé uhlí se již v naší zemi k výrobě elektřiny (čerstvě) nevyužívá. Tímto prizmatem nám zůstávají dvě možnosti – jádro a vítr. A právě v oblasti větrných elektráren jsme oproti Evropě pozadu. A jsme pozadu právě pro neuvěřitelně silný odpor občanů obcí, které by měly být stavbou „větrníků“ do určité míry dotčeny. Jejich argument „tak si to postavte jinde“ je bohužel lichý, protože ne každá oblast je pro větrnou energii vhodná a je vhodná právě v místech, kde se o její výstavbě hlasovalo, protože investor velice dobře ví, proč chce budovat elektrárny právě v těchto místech – dostatečně často větrné počasí a vhodný krajinný ráz.
Bude-li to takto pokračovat, přivodí si čeští občané sami sobě energetickou závislost v oblasti elektřiny. To by bylo v kontextu její neustále rostoucí spotřeby ekonomicky velice náročné (roz. velmi drahé). A ekonomické dějiny světa nám ukazují, že závislost ve strategických komoditách nepřináší pro závislého nikdy nic dobrého.
JUDr. Matěj Novák
.png)
