Vládní studie „Státní služba 2.0“ – v jaké kondici je současná státní služba?

Státní služba – vděčný terč nekonečné kritiky. Pro mnohé je státní služba (v laickém prostředí „prostě úředníci“) něco těžko uchopitelného. Lidé mimo tento (doslova) ekosystém vlastně ani pořádně neumí říct, co to ta státní služba je, neumí definovat, co vykonává a čím se zabývá. Všichni ale naprosto bezpečně ví, že je přebujelá, úředníci přeplacení a dle některých navíc líní a arogantní. Vláda nedávno představila koncept „Státní služba 2.0“, což, jak sama uvádí, je studie, která shrnuje hlavní poznatky o fungování státní služby a navrhuje směr její další modernizace a její výstupy budou sloužit jako jeden z hlavních podkladů pro přípravu Akčního plánu pro rozvoj lidských zdrojů, který navrhne konkrétní opatření pro další profesionalizaci, rozvoj kompetencí zaměstnanců a modernizaci personálního řízení v úřadech. Pojďme se na tento dokument podívat blíže a zodpovězme otázku v názvu článku.

Reklama

Jaké jsou hlavní poznatky studie? Na úvod můžeme uzavřít, že aktuální kondice státní služby není uspokojivá. Začněme identifikovanými příčinami současného stavu. Problém lze shrnout takto: státní služba není atraktivní zaměstnavatel. Průměrný věk nově příchozích zaměstnanců setrvale roste, mladí zaměstnanci do státní služby nechtějí. Ještě v roce 2017 byl podíl nových zaměstnanců mladších třiceti let 30 %, dnes se již pohybujeme pod 20 %. Zároveň lze pozorovat negativní trend brzkého odchodu po nástupu – u zaměstnanců nastoupivších po roce 2020 je až 2krát větší šance, že ze státní služby odejdou do pár měsíců. Zcela katastrofální je pak platová situace, kdy oproti roku 2020 došlo k poklesu reálných platů (v závislosti na konkrétní pozici) o 20 až 25 %. Vše uvedené pak ústí například v to, že státní služba stárne rychleji než běžná pracovní populace: 48 % státních zaměstnanců je starší padesáti let, zatímco mladších třiceti let je toliko 3,4 %.

Co je na státní službě špatně z hlediska jejího fungování? Za hlavní problém nutno považovat existující významnou kompetenční mezeru (tzv. skills gap), příčin je několik: nejasný kariérní výhled (chybí jasně stanovené postupy pro rozvoj a následný přechod na náročnější pozici), nedostatečné řízení rozvoje (otázka absentujícího průběžného vzdělávání) a nízká míra obměny kompetencí (souvislost s náborovými problémy). Další dysfunkční oblastí je odměňování, současný systém nedokáže dostatečně finančně motivovat a ohodnotit kvalitní pracovníky, kteří často mají plat podobný jako kolegové mnohem méně výkonní. Vliv platových tříd a stupňů je extrémně zkreslený z důvodu nadtarifních složek (osobní ohodnocení, odměny apod.), které činí z tarifního systému naprosto nicneříkající škálu.

Dá se něco změnit? Ano, vždy je prostor pro zlepšení – ať už jde o implementaci karierního řádu, průřezový systém vzdělávání s důrazem na aktuální trendy (dnes zejm. umělá inteligence) či celkové nastavení státní služby tak, aby měl jedinec vidinu kariérního, kompetenčního a platového růstu. Nutností je pak abilita systému umět odměňovat „rozdílové“ zaměstnance.

Na otázku pojmenovávající článek je však nutno objektivně odpovědět tak, že současná česká státní služba není v dobré kondici, je byrokraticky svázaná, málo efektivní a naprosto neprogresivní.

Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň