Sedmnáct let v jednom klubu, historický mistrovský titul a pouto, které přetrvalo i po konci hráčské kariéry. Tomáš Vlasák se dočkal mimořádného ocenění, když jeho dres s číslem 26 zamířil pod strop plzeňské arény. Při slavnostním okamžiku neskrýval dojetí a v rozhovoru zavzpomínal na nejslavnější chvíle své plzeňské éry i na to, proč pro něj město zůstane navždy druhým domovem.
Tomáš Vlasák se nesmazatelně zapsal do historie plzeňského hokeje. Sedmnáct let spojil své jméno s HC Škoda Plzeň, se kterým dosáhl na největší klubový úspěch v podobě mistrovského titulu v roce 2013. V neděli 15. listopadu se jeho kariéra dočkala dalšího významného okamžiku. Dres s číslem 26, který v Plzni oblékal, zamířil pod strop domácí arény mezi klubové legendy.
Pro bývalého vynikajícího útočníka šlo o mimořádně emotivní chvíli. Když do Plzně v roce 2007 přicházel, rozhodně netušil, jak významnou roli bude toto angažmá v jeho životě hrát.
„Když jsem před lety do Plzně přicházel, ani ve snu by mě nenapadlo, že tady nakonec strávím sedmnáct let svého života, že se z Plzně stane můj druhý domov a že si k tomuto klubu vytvořím tak silný vztah,“ přiznal Vlasák v rozhovoru pro klubový web.
O chystané poctě se dozvěděl přibližně měsíc před slavnostním ceremoniálem. Osobně mu zavolal Martin Straka, se kterým ho pojí nejen společné hokejové úspěchy, ale také dlouholeté přátelství. Právě Strakův návrat do Plzně před druhou Vlasákovou sezonou podle něj zásadně ovlivnil další vývoj jeho kariéry.
„Od prvního přípravného zápasu jsem měl pocit, jako bychom spolu hráli poslepu už strašně dlouho,“ vzpomínal. Jejich spolupráce nakonec vydržela řadu let a vyvrcholila ziskem extraligového titulu.
Mistrovský rok 2013 zůstane navždy výjimečný
Nejsilnější vzpomínky má Vlasák pochopitelně spojené s mistrovskou sezonou 2012/2013. Cesta za historickým triumfem nebyla jednoduchá. Plzeň musela zvládnout mimořádně náročné play-off, v němž se s Litvínovem i ve finále se Slavií rozhodovalo až v sedmém utkání.
Právě závěrečný duel a vítězný okamžik, kdy Martin Straka vstřelil rozhodující gól, patří mezi chvíle, na které bývalý útočník nikdy nezapomene.
„Společně jsme dokázali něco, o čem celé generace plzeňských fanoušků snily. Na oslavy, atmosféru a radost, kterou jsme společně prožívali, už nikdy nezapomeneme,“ zavzpomínal.
Přestože během kariéry působil i v dalších klubech, právě Plzeň pro něj měla výjimečné postavení. Zde získal mistrovský titul a stal se také nejlepším střelcem extraligy. O to větší význam pro něj má skutečnost, že se jeho dres zařadil mezi klubové symboly.
Zároveň se stal prvním oceněným hráčem, který není plzeňským odchovancem a neprošel zdejší mládeží. Ani to ale nic nemění na jeho vztahu ke klubu.
„Přestože nejsem zdejší rodák, se Škodovkou jsem spojil sedmnáct let života, což je obrovský kus života ve sportu,“ zdůraznil.
Fanoušci byli naším šestým hráčem
Vlasák nezapomněl ani na příznivce plzeňského hokeje. Jejich podporu vnímal jako důležitou součást úspěšného období. Oceňoval především to, že na hokej chodili i v dobách, kdy se týmu tolik nedařilo.
„Fanoušci byli skvělí. Chodili na hokej i v době, kdy se nám nedařilo, a kotel byl vždycky hlasitý. Byl to takový náš šestý hráč a platí to dodnes,“ poděkoval.
Vyvěšený dres pro něj představuje víc než jen ocenění sportovních výsledků. Je symbolem dlouholetého vztahu, společných zážitků a odkazu, který v klubu zanechal.
„Teď, po kariéře, to vnímám ještě intenzivněji. Je to pocta a zároveň vědomí, že po mně tady něco zůstane, i když už tu nebudu. A zůstane to navždy. To je pro mě obrovská čest,“ svěřil se.
Na závěr rozhovoru pak vystihl svůj vztah k západočeské metropoli slovy, která celou jeho plzeňskou kapitolu dokonale shrnují:
„Plzeň pro mě nikdy nebyla jen další zastávkou v hokejové kariéře. Stala se součástí mého života, a to už tak navždy zůstane.“
.jpg.big.jpg)
