Léto je pro většinu lidí synonymem dovolených, odpočinku a cestování. Zatímco však řidiči vyrážejí za poznáním a k moři, pro správce komunikací a silničáře začíná nejtěžší část roku. Tradiční vtipkování o tom, že „silničáře zima opět překvapila“, s příchodem teplých měsíců úplně ztrácí půdu pod nohama. V létě se totiž pracovní tempo na komunikacích nezpomaluje – naopak vrcholí. Mezi více než 400 zaměstnanci Správy a údržby silnic Plzeňského kraje jsou i čtyři ženy.
Extrémní střídání mrazů, tání a posypové soli během zimních měsíců vytváří v asfaltu mikroskopické trhliny. Když do nich zateče voda a zmrzne, povrch doslova roztrhá na kusy. Léto tak představuje jediný souvislý časový úsek se stabilně vysokými teplotami a minimálním rizikem mrazů, což je pro opravy zcela klíčové. Moderní asfaltové směsi vyžadují k řádnému zhutnění a přilnutí k podkladu specifické technologické podmínky, které v chladném nebo deštivém počasí jednoduše nelze zajistit.
Náplň práce v letních měsících přitom zdaleka nezahrnuje jen rychlé látání výtluků. Pracovníci se vrhají do rozsáhlých rekonstrukcí, které zahrnují frézování starých vyžilých povrchů a pokládku nových asfaltových koberců na dálnicích i silnicích nižších tříd. Probíhají také náročné opravy nosných konstrukcí mostů a estakád, obnovuje se vodorovné dopravní značení pomocí rychleschnoucích reflexních barev a v neposlední řadě se pečuje o okolí cest. To znamená pravidelné sečení trávy v příkopech, prořezávání větví bránících ve výhledu a čištění dešťových vpustí pro případ přívalových lejáků.
Mezi silničáři v Plzeňském kraji najdeme i čtyři ženy. Jana Obrmanová pracuje na středisku v Kařezu už 21 let. Za tu dobu si vyzkoušela téměř všechno, co práce na silnici obnáší. "Štěpkuju, asfaltuju, uklízím, zkrátka vše, co je třeba," popsala. K práci u Správy a údržby silnic Plzeňského kraje se dostala poté, co se jí narodily děti. "Když byly malé, neměla jsem, kam jít. Hledala jsem práci a tady byla," podotkla.
Činnost silničářů probíhá v extrémně náročných podmínkách. Čerstvý asfalt se na stavbu dováží při teplotách mezi 160 a 180 stupni Celsia. Když se k této žáru přičte přímé letní slunce a rozpálený okolní povrch, pohybují se pracovníci v prostředí, kde teplota vzduchu přímo nad staveništěm běžně přesahuje padesátku. Směny tak vyžadují obrovskou fyzickou zdatnost, přísný pitný režim a časté střídání, aby se předešlo úpalům a celkovému vyčerpání organismu.
Až tedy příště uvíznete v letní koloně u zúžení na dálnici nebo budete muset objíždět frézovaný úsek, stojí za to si uvědomit, že lidé v reflexních vestách tam nestojí pro své potěšení. Pracují v prachu a nesnesitelném horku především proto, aby byla jízda po cestách během celého zbytku roku bezpečná a pohodlná.



