Ačkoliv se v souvislosti s českým exportem do Afriky nejčastěji vybaví české zbraně, auta typu Tatra nebo třeba potravinářské výrobky z mléka, jejichž výroba nemá v Africe tradici, ale v severní Africe je místní milují, tím skutečně nejrozšířenějším českým zbožím jsou mnohem konzumnější věci: kvalitní český brokát, pestrobarevné skleněné korálky a slušivé fezy. Tyto zdánlivě obyčejné artikly díky své kvalitě doslova dobyly kontinent a touží po nich rozhodně více Afričanů než po slavných „čézetách“ nebo náklaďáku s nastavitelným podvozkem.
Tradice výroby českého brokátu sahá do konce 19. století, kdy první textilky v severních Čechách začaly s výrobou této jedinečné látky, které punc luxusu dodávají lesklé nitě vetkané přímo do textilu. Právě brokát se stal pro české textilky jednou z posledních možností, jak si zachovat konkurenceschopnost na trhu ovládaném čínskými výrobky vznikajícími v dílnách s mizernými pracovními podmínkami. Zdaleka nejúspěšnější českou firmou, jež ze zdánlivě běžné komodity udělala globální hit, je VEBA Broumov, jejíž výrobky se staly symbolem toho nejlepšího, co brokátový trh nabízí. Kouzlo výrobku ze severovýchodních Čech spočívá v jeho plném přizpůsobení se africkým požadavkům, což v překladu znamená, že kromě toho, že se metráž patřičně leskne a působí tudíž honosně, našla textilka způsob, jak ji přizpůsobit místnímu klimatu. Tradičně objemná těžká látka byla „odlehčena“ a její bavlněná podoba (samotná bavlna pochází často z Egypta, čímž se řadí k těm nejkvalitnějším na světě) překvapivě dobře odpovídá složitým podmínkám panujícím v západní Africe, kde český brokát slaví největší úspěch. Stále luxusní, avšak vzdušnější textilie dobře saje pot, chladí, drží tvar a díky nekonečné paletě barev a vzorů nabízí obrovskou míru personalizace, takže nehrozí, že by na slavnostní událost přišel někdo ve stejných šatech. Právě schopnost přizpůsobit nabízený produkt tak, aby reflektoval oblibu specifických vzorů, aktuálních trendů či barevných kombinací zajistila, že výrobek z Česka přežil globální konkurenci.
Největší obliby se česká látka těší v Nigérii, Kamerunu, Ghaně, Senegalu či Pobřeží slonoviny a bývá využívána na ušití místní „prémiové konfekce“ v podobě dámských šatů, dlouhých kaftanů nebo tzv. agbady, což je několikadílní pánský set zahrnující plášť, kalhoty, košili a klobouk. Všechny kusy jsou ušity z jedné barvy čili monochromatický módní styl, který na Západě objevujeme teprve v poslední době, je třeba v Nigérii naprostou samozřejmostí. Dámské šaty po zem jsou často doplněny pokrývkami hlavy, které z nositelky outfitu vytváří skutečně nepřehlédnutelnou bytost, jejíž sociální status je umocněn množstvím šperků. Platí, že finální produkt se z brokátu šije až na místě a na míru toho kterého klienta, takže nedílnou součástí textilního řetězce jsou vedle samotné české textilky také místní prodejci metráže, jež spolupracují s domorodými krejčími a švadlenami, vyhotovujícími modely přímo na zakázku. Mít na sobě oděv z českého brokátu je známkou dobrého společenského postavení, majetku a prestiže, a proto se nedivme, že metry srolované látky běžně slouží i jako svatební dar.
Doslova ikonickým produktem jsou v zemích východní Afriky české korálky, s jejichž výrobou je tradičně spojen Jablonec nad Nisou a místní firma Preciosa se sklářskou tradicí sahající až do 16. století. Současný podnik zaměstnává několik tisíc lidí a vyrábí celé spektrum sklářských výrobků, z nichž v Africe slaví největší úspěchy malé skleněné korálky, vynikající svou identickou velikostí, barevnou stálostí a odolností vůči fyzickému znehodnocení. Pokud jste někdy při cestách po Keni či Tanzanii obdivovali nejrůznější náramky, náhrdelníky, přívěšky, náušnice, nebo třeba trepky či kabelky, pak vězte, že drobounké pestrobarevné kuličky, jejichž navlékání vyžaduje preciznost a trpělivost mají v sobě možná českou stopu. Možná také ne, protože tuzemské korálky mají mocnou konkurenci v podobě levného čínského dovozu, který nabízí cenově dostupné plastové perličky, v nichž občas chybí díra a jejichž tvar občas připomíná míč na rugby. Oblíbený český produkt se stoletou tradicí proto nenajdete zdaleka u všech, kteří vás budou přesvědčovat, že právě jejich výrobek splňuje nejvyšší kritéria kvality, protože na něj zkrátka místní nemají. Navíc Masajové, kteří korálky pro výrobu šperků i oděvů využívají, nevynikají zrovna pravdomluvností, takže trochu brzděte, až při své safari zastávce budete v masajské vesnici uprostřed Masai Mara nakupovat všemožné cetky od místních prodejců, kteří vám přikývnou na cokoliv, na co se jich zeptáte. Je však neoddiskutovatelnou pravdou, že mají-li místní možnost si české korálky obstarat, vždycky jim dají přednost před levnými napodobeninami, protože jejich kvalita je skutečně vyhlášená.
To z vás, kteří zavítali do západní Afriky, typicky třeba do Senegalu, si dozajista všimli specifických pánských pokrývek hlavy označovaných jako fez, pojmenovaných podle marockého města Fés. Kdo už ale tuší, že počátky výroby fezů sahají do 19. století a že vedle tradiční marocké výroby jsou součástí historického odkazu také jihočeské Strakonice, kde si dva bratři založili textilku na plstěné čepice. Největší obliby se nízké válcovité čapky těšily v Osmanské říši, kde však po jejím rozpadu bylo jejich nošení zakázáno, a tak nezbývalo než najít nové odběratele. Stali se jimi muslimové v zemích severní a západních Afriky, kteří si československý výrobek oblíbili pro jeho kvalitu. Naší socialistickou verzí fezu byla poctivá rádiovka, která se stala nedílnou součástí garderoby řady československých mužů, kteří ji nosili spíše z praktických nežli módních důvodů. Konečně na módní výstřelky nebylo v zemi budující socialismus prostor, a tak se vlastně do zahraničí paradoxně vyvážely esteticky mnohem zajímavější fezy, než co bylo k vidění na hlavách Čechoslováků. Od fezu byl pak jen kousek k typické české zmijovce, která našla uplatnění u českých řezníků a obyčejných afrických kluků, kteří z ní udělali třeba v Guinea-Bissau politický symbol boje proti kolonialismu.
Linda Piknerová, Ph.D. linda.piknerova@gmail.com, analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
