Nedávno jsem se v článku zabýval novým institutem v rámci českého dávkového systému – tzv. superdávkou. Ve zkratce řečeno se jedná o nástroj, který „pohltil“ některé dosud fungující dávky českého sociálního systému, čímž vznikla „superdávka“. Vedle pochvaly, že se i v oblasti sociálních věcí začíná v České republice více implementovat digitalizace služeb státu, jsem současně ale poukázal na dva problémy – tím prvním byla digitalizace samotná, když si mnozí účetní a další v oboru působící pracovníci stěžovali na chaos, nepřehlednost, neúplnost či přímo nefunkčnost systému jako takového (připomeňme výrok z praxe „zaregistroval jsem českého pracovníka a přišlo mi potvrzení o registraci Japonce“). Druhým bolavým místem superdávky je koncepční nastavení dávky co do podmínek. Už při jejím zavádění někteří pracovníci v sociální oblasti upozorňovali, že po spuštění superdávky se situace mnoha těch, kteří nějakou dávku sociální pomoci pobírají, podstatným způsobem zhorší. Vypadá to, že to nebyla jenom planá varování.
Z čerstvě publikovaného článku, který čerpá informace z interního dokumentu Ministerstva práce a sociálních věcí (dále v textu jen „MPSP“), vyplývá, že dle dat extrahovaných z aktuální situace 160 tisíc reálných příjemců nové superdávky dojde ke zhoršení ekonomické situace (tj. poklesu výše vyplácené dávky) u 57,2 % příjemců. V dřívějších vyjádřeních však MPSP uvádělo, že 1/3 příjemců si polepší a 1/3 zůstane „na svém“. Interní dokument však tuto predikci zcela neguje a pro nadpoloviční většinu příjemců předpokládá snížení výše dávky. V podstatě ve všech socioekonomických skupinách (jednotlivci nad 65 let, jednotlivci do 65 let, samoživitelé, rodiče s jedním nebo s dvěma a více dětmi, dva dospělí bez dětí) dojde k finančnímu pohoršení si u příjemců. Nejvíce u seniorů-jednotlivců nad 65 let (78 %), nejméně pak u samoživitelů (52 %). Ať tak či tak, superdávka znamená plošné snížení pro všechny, jenom ne všude stejně citelné. Dokument dokonce hovoří o tom, že „superdávka bez úpravy finančně poškozuje většinu současných příjemců, představuje skrytou past pro samoživitele, tedy pro jednu z nejohroženějších skupin“. Nejde o první varování, že zavedením superdávky k těmto změnám dojde, už dřívější studie varovaly před negativním vlivem superdávky například na jednočlenné domácnosti.
MPSP nyní pracuje na přepracování výpočtu superdávky skrze úpravu tzv. normativních nákladů na bydlení (fakticky státem stanovený strop uznatelných nákladů na bydlení). To lze jistě jenom kvitovat, protože nemůže být žádný veřejný zájem na tom, aby ve jménu úspor ve výdajích na sociální dávky došlo k tak širokému postihu oprávněných příjemců sociálních dávek. Smyslem sociální dávkové sítě je umožnit lidem, kteří z nějakého důvodu nejsou schopni pokrývat své základní životní potřeby, aby si udrželi práci a zejména bydlení. Vytvořit desítky tisíc nových bezdomovců jistě není žádoucí a prospěšné pro nikoho z nás. Při ztrátě pracovního místa netrpí jenom samotný pracovník, ale rovněž stát skrze snížení výběru na daních a pojistném, nemluvě o práci „na černo“.
Rozhodně nevolám po tom, aby se sociální dávky vyplácely na základě příliš měkkých podmínek či snad dokonce úplně bez kontroly, ale nemohou převážit slepé úspory, které vytvoří nové, v důsledku nakonec ještě vyšší, výdaje. A to by v Česku nebylo zdaleka poprvé, proto se tomu tentokrát vyhněme.
JUDr. Matěj Novák
