Při procházce tachovským náměstím Republiky můžete narazit na drobné mosazné kostky zasazené do chodníku, které při dopadu slunečních paprsků zlatavě zazáří. Nejsou to však obyčejné dlažební prvky, ale takzvané Kameny zmizelých neboli „Stolpersteine“. Jsou to tiší svědci tragických lidských osudů, kteří do ulic vracejí jména občanů, jež se nacistický režim pokusil navždy vymazat z historie.
Město Tachov se nyní rozhodlo tyto pietní připomínky veřejně představit a uctít památku třinácti konkrétních spoluobčanů, kteří se stali oběťmi holocaustu. Slavnostní setkání proběhne ve středu 17. června 2026 od 16:00 hodin přímo na náměstí Republiky.
Autorem myšlenky je německý sochař Gunter Demnig, který chtěl oběti nacismu uctít nikoliv neosobním pomníkem, ale individuálním, lidským gestem. Německý název „Stolpersteine“ doslova znamená „kámen, o který je třeba zavadit“. Jak sám autor projektu říká: „Člověk neklopýtne nohama, ale hlavou a srdcem.“
Projekt, který v roce 1992 odstartoval v Kolíně nad Rýnem, se rozrostl v největší decentralizovaný památník na světě. V České republice se první kameny objevily v roce 2008 a od té doby propojují příběhy ve více než 30 zemích Evropy. Pravidlo je přitom jasné: kostky se umisťují výhradně před poslední známé dobrovolné bydliště oběti před její deportací.
13 jmen, která se vrací domů
V dlažbě tachovského náměstí je dnes osazeno celkem 13 kamenů, které připomínají tragicky přetržené životy:
-
Dům čp. 9/10 (lékárna Dr. Max): Karel a Stefanie Grünhut, Wilhelm a Irene Lurje
-
Dům čp. 60 (Moneta Money Bank): Hans Grünhut, Max a Irma Kohnovi
-
Dům čp. 86 (vedle infocentra): David a Sophie Glauberovi
-
Dům čp. 87: Hermine Bloch
-
Dům čp. 117 (jižní fronta náměstí): Julius a Rosa Weisovi, Max Kohner
Každý kámen je ruční prací a nese stručný, mrazivý text začínající slovy „Zde žil“ nebo „Zde žila“. Mosazný povrch časem vlivem počasí tmavne, ale stačí, když kolemjdoucí kámen očistí, a kov opět září. Tímto gestem se symbolicky udržuje památka těchto lidí stále živá. Město Tachov zve všechny občany na středeční setkání, aby si společně připomněli sousedy, kteří k městu neodmyslitelně patřili a jejichž jména by neměla upadnout v zapomnění.





