Blba od génia podle mozku nepoznáte, říká neurochirurg Vladimír Přibáň

Jaké to je, když má člověk v rukou to nejcennější – lidskou osobnost? Profesor Přibáň v podcastu popisuje, že mladý lékař není hned na začátku „hozen do vody“. Operace se učí krok za krokem pod vedením zkušených mentorů. Skutečný zlom a tíha odpovědnosti přicházejí až po zhruba sedmi letech, kdy lékař získá atestaci a musí jít s kůží na trh sám za sebe. Respekt a úcta k mozku jsou pro neurochirurga nezbytné, aby nedošlo k fatálním škodám, ale zároveň ho tento cit nesmí ochromit při nutnosti jednat.

16. 6. 2026

Pacient má právo si nastavit mantinely léčby, říká profesor Martin Matějovič

Jedním z velkých mýtů, které profesor Přibáň v rozhovoru vyvrací, je přímá úměra mezi velikostí mozku a inteligencí. Historické snahy ideologicky popsat mozek Vladimíra Iljiče Lenina jako „mozek atleta“ byly čistým nesmyslem. Stejně tak neplatí, že větší mozek znamená moudřejšího člověka – ty největší objemy mívají často patologické stavy, jako je hydrocefalus. Rozhodující pro genialitu nejsou gramy, ale synapse – tedy kvalita a hustota spojů mezi mozkovými buňkami. Anatomicky je struktura mozku standardizovaná a po odklopení lebky zkrátka intelekt člověka vyčíst nelze.

Jedním z nejvíce fascinujících témat rozhovoru je tzv. awake kraniotomie (operace v bdělém stavu). Používá se v situacích, kdy nádor zasahuje do citlivých center, například do řečového centra. Pacient je na začátku uspán, lékaři otevřou lebku a umrtví mozkové obaly (samotný mozek totiž nebolí). Následně pacienta proberou do plného vědomí.

Během toho, co chirurg operuje, logoped s pacientem na sále mluví a ukazuje mu obrázky. Pokud při stimulaci konkrétního místa dojde k náhlému výpadku řeči, lékaři vědí, že se dané tkáně nesmí dotknout. Cílem operace je totiž zachovat maximální možnou kvalitu dalšího života pacienta. Profesor Přibáň v této souvislosti zmínil i zajímavost z praxe: u bilingválních (dvojjazyčných) pacientů mohou být centra pro každý jazyk uložena jinde, a proto je nutné na sále testovat oba jazyky. Příběhy o tom, že by se člověk po operaci probudil a mluvil plynule jazykem, který se nikdy neučil, jsou však podle něj pouhé sci-fi.

Rozhovor se dotkl i obávaného glioblastomu – zhoubného nádoru, který bývá často považován za rychlý rozsudek smrti. Přestože medicína v této oblasti postupuje kupředu spíše po drobných krůčcích a přidává měsíce života, plzeňské pracoviště se pyšní naprostým světovým unikátem. Sledují pacienta, který s potvrzenou diagnózou glioblastomu žije již neuvěřitelných 65 let. Lékaři pro jistotu nechali historické vzorky tkáně přezkoumat na třech nezávislých světových pracovištích a provedli genetické testy identity – diagnóza se jednoznačně potvrdila. Proč zrovna tento pacient nad nemocí takto zvítězil, zůstává pro současnou vědu záhadou a nadějí do budoucna.

Profesor Přibáň na závěr uklidňuje veřejnost: „Nádor na mozku automaticky neznamená fatalitu.“ Existuje celá řada nezhoubných nádorů, jejichž odstraněním se pacient zcela vyléčí. Co se týče prevence, na rozdíl od rakoviny plic či tlustého střeva, u mozkových nádorů žádná přímá doporučení neexistují. Mýtus o škodlivosti mobilních telefonů nebo Wi-Fi záření se z vědeckého hlediska nikdy nepotvrdil.

Chcete vědět víc o tom, jak probíhá multidisciplinární spolupráce deseti lidí na jednom sále, co prožívá chirurg při operaci cévních malformací a proč jsou neurochirurgické možnosti u některých diagnóz na svém limitu?

Poslechněte si celý rozhovor v podcastu WESTcast na svých oblíbených podcastových platformách nebo YouTube.